Místo a čas děje |
někdy na konci červenci nebo na
začátku srpna 1643, loď Daphne, loď Amarilla |
Hlavní postavy |
rodina Pozzů ze San Patrizia v
milánském vévodství - Roberto de La Grive,
jeho otec, Robertovo druhé já Ferrante, jezuita otec
Caspar, "paní" |
Děj |
Roberto se jediný
zachrání při ztroskotání lodi Amarilla a
dotsane se na palubu lodi Daphne kotvící nedaleko
Ostrova. Při pátrání zjišťuje, že loď je
plně naložena jemu neznámými druhy ptactva, semeny
rostlin. Roberto zjišťuje, že není na lodi sám,
neboť kdosi zalévá květiny a krmí ptactvo,
zatímco on se zotavuje ze zranění a
vyčerpání. Roberto blouzní a vytvoří si
představu, že i na palubě ho pronásleduje jeho temný
stín - Ferrante, kterému přisoudí ty
nejhorší vlastnosti. Přesto pátrá
dál a po důkladném prozkoumání
objeví dobře schovanou komůrku, kde se ukrývá otec
Caspar. Oba lidé spolu naváží kontakt,
navzájem si sdělují svoji historii, otec
Caspar vysvětlí, že byl napaden neznámou formou nemoci a
ostatní mužstvo raději opustilo loď a odjelo na Ostrov, na
který se on nemůže dostat (vzali si člun a on neumí
plavat). Navzájem spolu vedou diskuse o vesmíru, o
Bohu, Roberto je volnomyšlenkář až liberál, otec
Caspar hájí theologické stanovisko
oficiální církve. Přitom obě lodi
pátrají po neobyčejném vynálezu,
který Roberto nazývá Sympatetický prach, s
jehož pomocí by šlo přesně určit zeměpisnou délku.
Snahou obou je také se dostat na Ostrov. Roberto se učí
plavat, ale jde mu to pomalu, otec Caspar proto použije
potápěčský zvon, aby se k Ostrovu dostal po
mořském dně, ale z výpravy se nevrátí.
Roberto pokračuje sám ve výuce plavání,
odvažuje se stále dál, ale při jedné
výpravě je na útesu požahán jedovatou rybou a
dostane horečky, blouzní. Nakonec se rozhodne doplavat k Ostrovu
za koaždou cenu, vypustí všechno ptactvo,
zapálí loď a nahý sestoupí do vody a
plave... |
Forma díla |
historický román,
napsaný ve 3. osobě, má několik dějových rovin : 1. historie Robertova pobytu na Daphne a jeho učené disputace s otcem Casparem 2. vzpomínky na jeho mládí, ve kterých nás seznamuje s historií rodu, účast na obléhání Casale, kde hrdinsky, ale zcela zbytečně, zahynul jeho otec. Následná studia ve Francii, kde se účastní studentskho života, navštěvuje přednášky významných vědců, astronomů, astrologů. Při jedné disputaci na sebe Roberto upozorní svým výkladem Sympatetického prachu, proto je kardinálem vyslán na plavbu Amarilly. 3. Robertův román, ve kterém vystupuje Ferrante, kterému přisoudil svůj osud, ale dopřál mu lásku své milované "Paní, " ke které Roberto pouze nesměle vzhlížel a obdivoval ji. 4. Robertovy dopisy "Paní, " jejíž totožnost nepoznáme. 5. Robertovo blouznění, představy a sny. Dochází k přesouvání narativních (vyprávěcích) prvků z místa na místo, k vytváření zdvojených stylistických i významových figur (sen a skutečnost, předzvěst scientismu a teologie, loď jako ostrov, který se nehne z místa a Ostrov jako kamsi v čase se vzdalující nedosažitelná loď, fantom bratra a jeho vstup do textu). |
Závěr |
Eco si podobně jako v
předcházejícíh dílech hraje s
významy a předvádí čtenáři, z čeho je
sestavena literatura, rozebírá ji na součástky a
znovu sestavuje. Vytváří tak narativní strukturu,
která zrcadlí literární strukturu doby,
jíž se v románu zabývá. Je to hra a hra
umožňuje varianty. Tušení významu slov vzhledem k
jejich postavení ve větě a vět v textu se proměnilo v jistotu,
kteríá ovládla psaní. Toto století
milovalo slova tak, že zapomínalo na ducha. "...co se obsahu
týče, jsou to jen jakási manýristická
slohová cvičení. Ti lidé neměli ducha." |
Další tituly |
Jméno růže, Foucaltovo kyvadlo,
Bandolino |